Dagmar Hlavatá
(Pečovatelská služba Města Dvůr Králové nad Labem)
Jedna strana je vlastně velmi málo na to, abychom popsali tuhle výjimečnou osobu. Mohli bychom to napsat ve zkratce – skvělá manželka, máma tří dětí, babička tří vnuček a milovnice zvířat a ručních prací. Proč začínáme od rodiny? Protože takové, jaké má a udržuje rodinné zázemí, dokáže přenést také do své práce a přesně takto již 15 let přistupuje ke svým klientům – s láskou, pokorou a s ohledem na individuální potřeby. Stačilo však málo a svoji práci by bývala nemohla vůbec vykonávat. Před 5 ti lety ji ve 44 letech postihla cévní mozková příhoda. Zachránil ji soused téměř za „minutu dvanáct“ a diagnóza nejprve nevypadala úplně ideálně. Byla to však jak její rodina, tak se nebojím říci i pracovní rodina, tedy klienti, díky kterým se v extrémně krátkém čase dala dohromady, pilně cvičila a rehabilitovala. Navíc představa, že bude muset být nějakou dobu v pracovní neschopnosti, pro ni nebyla jednoduchá. Cítila nenaplnění a do práce ke svým klientům se co nejdříve vrátila. Svoji práci bere jako poslání, a to i ke vztahu ke klientově rodině. Tyto vztahy nejsou vždy zalité sluncem – špatná komunikace, nedostatek času či nízká empatie bývají mezi členy rodiny klienta jakousi propastí. Dáša ale dokáže vystupovat v roli prostředníka a rodiny stmelovat a narovnávat vztahy uvnitř. Nebojím se říci, že je vlastně součástí rodin svých klientů. To platí i pro kolektiv pečovatelek. Je to skvělá kolegyně, bez které si již nedokážeme práci představit. Do práce přináší pozitivní energii. Díky svým letitým zkušenostem působí na postu mentorky pro naše nové kolegy. Zná však velmi dobře své pracovní hranice a tím nejdůležitějším je pro ni její vlastní rodina, která je pro ni jakýmsi nábojem do dalších pracovních povinností. Tato nominace zní jak popis osoby z nekonečného seriálu, ale naše Dáša by klidně pro ni mohla být předlohou.
